Historie chaty na Smrčníku...

Nedaleko města Jeseníku, pouhých 1,5 km na západ od sedla na Pomezí, které překonává státní silnice z Lipové Lázní do Javorníku, leží na svahu hory Smrčník (799 m) v nadmořské výšce 740 m turistická chata, jejíž původní název Fichtensteinbaude (Smrková bouda) byl po roce 1945 změněn na Smrčník. Chata se sice již nachází v Rychlebských horách, avšak pro její bezprostřední blízkost k Jeseníkům je možno ji přiřadit k jesenickým horským chatám.

Horská chata Smrčník patří k nejmladším chatám, přesto je její historie velmi poutavá a barvitá. Zásluhu na její výstavbě má lipovská sekce Moravsko-slezského sudetského horského spolku, což byla poměrně rozvětvená turistická organizace, založená již v r. 1881 v tehdejším Frývaldově (Jeseníku) příznivci turistiky z celé této oblasti. Protože zde tehdy žilo převážně obyvatelstvo německé národnosti, šlo pochopitelně o spolek německý (německá zkratka je MSSGV). Samotný spolek se dělil v závislosti na oblastech na celou řadu sekcí, jejichž činnost byla víceméně samostatná.

Lipovská sekce MSSGV vznikla poměrně pozdě. Na sklonku r. 1932 se v hotelu "Fisura" (v dnešním soukromém domě) v Dolní Lipové (Niederlindewiese) setkala skupina milovníků přírody se zástupci místního mysliveckého sdružení, aby se vzájemně dohodli na ustanovení místní sekce MSSGV. Jeho zakladatelé, pánové Josef Spielvogel (představitel MSSGV), Erwin Schindler (zástupce lesníků) a Franz Schroth (ze vedení lázní) vyhotovili příslušnou smlouvu a již na jaře 1933 místní sekce čítala 40 členů. Za hlavní cíl si spolek stanovil především stavební aktivitu. Ta zpočátku spočívala v úpravě a značení turistických cest - zde především na blízký Šerák - dále v budování laviček a odpočívadel na místech s pěknými výhledy či u horských pramenů a studánek. Okolí pramenů bylo obvykle stavebně upraveno, ať již vybudováním kamenného obelisku či přímo kamenného pomníku. Tyto úpravy zde zůstaly zachovány až do 50. let, kdy se postupně rozpadly, byly pohlceny vegetací a někdy podlehly zcela obyčejnému vandalství.

Hlavní ctižádostí spolku však bylo zbudování vlastní horské chaty. I když veškeré potřebné práce dělali členové spolku vesměs zdarma, bylo přesto nutné na výstavbu chaty sesbírat potřebný obnos. Již 20. ledna 1935 mohl na slavnostní schůzi spolku jeho předseda Josef Spielvogel vyhlásit, že z příspěvků členů a za finančního přispění vedení lázní v Dolní Lipové byl tento obnos sehnán. Práce na stavbě chaty pak započaly ještě téhož roku. U příjezdové cesty k budoucí stavbě přenechal lesník Josef Benert spolku v nájmu potřebný kus pozemku. Bylo zřejmě ctí místních podnikatelů této akci vypomoci, neboť stavební kámen, vápno, písek a cihly měl spolek z větší části téměř zdarma, stejně jako formanské potahy a stavební dříví, řezané na pile za zcela minimální poplatek. Za těchto podmínek nabrala realizace projektu značných obrátek. Vedení stavebních prací se (rovněž zdarma) ujal stavitel Wolf z Jeseníku. Celá výstavba byla z dnešního pohledu provázena nepředstavitelným pracovním nadšením. Spousta pracovníků se sice rekrutovala z řad nezaměstnaných, ale pomáhali zde také zedníci, stolaři či klempíři (ti všichni ve svém volném čase) a pozadu nechtěli zůstat ani hostinští, řezníci, pekaři a sedláci, kteří opět zdarma zajišťovali stravování pracovníků přímo na stavbě.

Chata, k jejímuž slavnostnímu křtu došlo v červenci 1937, měla půdorys 14 x 7 m. Tvořila ji jediná místnost pro hosty - vlastní hospoda s plochou 95 m2. U 12 stolů našlo místo 100 návštěvníků, dalších 200 míst bylo na tehdy velmi oblíbených terasách. Členové spolku sami dodali i vnitřní vybavení chaty, jako obrazy a dřevěné plastiky. V poschodí, resp. V podkroví, pak byly umístěny čtyři velké ubytovací místnosti. Chata měla kamennou podezdívku, jinak byla celá stavba zhotovena ze smrkového dřeva. Použitý stavební materiál určil i její název - Fichtensteinbaude (bouda ze smrku a kamení).

Ani po oficiálním křtu nebylo možno chatu ještě otevřít veřejnosti, neboť muselo být vykonáno ještě mnoho potřebných prací, zde především vyřešit zásobování objektu vodou. Za chatou byla proto vykopána hluboká studna, která zaručovala stálou výšku vodního sloupce v délce 1,30 m. Po jednání vedení spolku s bankou bylo uvolněno 15 tisíc korun na zakoupení 1,5 ha lesa v okolí chaty. Část financí se podařilo získat odprodejem nepoužitého stavebního materiálu, zejména kvalitního kamene. Díky nezměrné obětavosti všech tehdejších sponzorů a dobrovolných pracovníků byla výstavba chaty zdárně dokončena již v r. 1938. Již na počátku roku byla v provozu jedna místnost, to však pro vydání koncese pro hostinskou činnost ještě nestačilo. Po úporných jednáních s úřady, úpravách a dodělávkách se tak stalo až 1. července 1938, kdy chatu převzal do nájmu Josef Hauke, který ji za pomoci rodinných příslušníků rychle uvedl do provozu.

První týdny po zahájení zde pobývali převážně lázeňští hosté, kteří byli po krásné procházce lesem úrovní chaty a jejími službami neskrývaně překvapeni. Na konci týdne se pak sem doslova valily zástupy dychtivých turistů, neboť chata pro svou relativní blízkost jak Jeseníku tak Dolní Lipové byla vhodným cílem nedělních rodinných výletů. V té době se však již schylovalo k mnichovským událostem a následné období světové války turistice nijak nepřálo.

V r. 1945 dochází ke konfiskaci veškerého německého majetku, tedy i majetku MSSGV, a na chatě už pod novým názvem Smrčník hospodařil národní správce p. Mašek z Jeseníku. z poměrně skoupých pramenů té doby nelze určit, jaký byl tehdy turistických ruch, a to i přes obnovenou činnost Klubu českých turistů, jehož jednotlivé sekce se na Jesenicku ustanovily již v letech 1919 - 21. Původní obyvatelstvo německé národnosti bylo v r. 1946 vystěhováno a noví osídlenci, kteří sem přišli z různých koutů země, si tradici turistických výletů a vztah ke krajině museli teprve vytvořit.

Po r. 1948 se v rámci úplné likvidace soukromého sektoru Smrčník stává rekreačním střediskem n. p. Zelenina Olomouc. V té době dochází k jedné z největších rekonstrukcí objektu, a to z ryze praktických důvodů. Doposud spíše jen turistická chata se musela změnit na objekt, sloužící rekreaci. Proto byla na straně ke svahu přistavěna nová jídelna a poschodí přebudováno na 8 pokojů pro hosty s 33 lůžky. Zcela přebudována byla i původní velká místnost pohostinství; jejím přepažením se původní plocha, sloužící návštěvníkům, snížila na polovinu, čímž byl získán prostor pro vybudování nové kuchyně. Až do r. 1968 se zde vystřídala celá řada správců, leckdy nevalné úrovně. V době krátkého společenského oživení v r. 1968 se Smrčník stává majetkem Tábornické unie a využívají jej převážně mládežníci z Juveny, horolezci a v zimě lyžaři. Tento stav přetrval i po nástupu správce Jiřího Adamce z Lipové v r. 1969, za nějž dochází k významným přístavbám. Na pravé straně chaty byl přistavěn byt pro personál a vybudovány garáže, v průseku nad chatou pak 250 m dlouhý lyžařský vlek. V restauraci, sloužící zároveň jako společenská místnost, byl vystavěn krb.

S postupující normalizací zanikají samostatné mládežnické organizace a chata přechází do vlastnictví nově vzniklého Socialistického svazu mládeže (SSM). V jeho rámci se záhy vytváří Podnik služeb mládeže, který se mj. Stará i o provoz Smrčníku. V r. 1973 zde nastupuje mladý ambiciózní vedoucí Petr Konupčík z Lipové Lázní, který zde působil plných 18 let. Za něj dochází k dalším stavebním aktivitám. Ze všeho nejdříve bylo nutné vykopat novou studnu, zavést konečně telefon a v r. 1978 provést generální rekonstrukci elektroinstalace. V r. 1982 následovala kompletní výměna oken, když původní, ještě z r. 1937, byla stižena hnilobou. Pokoje současně dostaly nové dřevěné obložení a bylo přistoupeno k rekonstrukci sociálního zařízení. Nejdůležitější změnou však byl samotná klientela - pod patronací SSM se chata stala školícím střediskem mládeže. V zimě chata sloužila lyžařským výcvikovým kurzům, v létě pak na louce pod ní vyrostly každoročně stanové tábory. Na krátkou dobu bylo pod chatou instalováno 6 čtyřmístných chatek typu Inovec pro zvýšení lůžkové kapacity, ty však byly záhy zbourány a jejich místo bylo postupně zavezeno navážkou z další rekonstrukce, která proběhla v r.1984. Tehdy byl na chatě vyměněn kotel ústředního topení a posunuta příčka mezi restaurací a kuchyní, čímž se zvětšil prostor pro přípravu jídel. Na místě navážky pak bylo zřízeno parkoviště, neboť na Smrčník je dnes možno se dostat po silnici, která zde byla zbudována z důvodu těžby kamene v nedalekém lomu a vede poblíž chaty. Sjízdnost silnice je pečlivě zabezpečována i v zimě, což je zvlášť důležité pro lyžaře. Vedle chaty pak byly instalovány obytné buňky pro účastníky letních táborů, čímž se ubytovací kapacita rozšířila na dnešních 44 míst. Umístění nevzhledných typizovaných buněk vedle klasické horské chaty však tomuto místu rozhodně neprospělo.

V dubnu 1990 vystřídal P. Konupčíka ve funkci vedoucího Vít Fettr z Jeseníku, který zde pracoval již od r. 1982 jako domovník. Dnes na chatě hospodaří jako nájemce s jedinou pracovnicí, jelikož bývalý majetek SSM nelze zatím ze zákona prodávat. Letité problémy s vodou odstranilo vybudování vodovodu z Pomezí. Chata má stále kapacitu 33 míst v osmi 2 - 6lůžkových pokojích s tekoucí teplou a studenou vodou. Zmodernizovaná kuchyň je schopna vyprodukovat v létě, kdy se počet návštěvníků rozšíří o stanový tábor, až 100 jídel. Jídelna v chatě s kapacitou 40 míst, vybavená barevnou televizí, slouží zároveň jako učebna, neboť od poloviny 80. let je chata využívána převážně pro pobyty škol v přírodě. V původní restauraci, sloužící zároveň jako společenská místnost, je 30 míst u stolů a další jsou u baru. Krb, barevný televizor se satelitním příjmem a celkový příjemný pocit umocňují stylové lustry z paroží a dřevěné samorosty.

Chata Smrčník je poměrně malý objekt s prostým vybavením, která těžko může konkurovat moderním kolosům s bazény, saunami a posilovnami. Nabízí však útulné domácké prostředí a iluzi starých časů, kdy turistika ještě nebyla masovou záležitostí a předmětem velkého byznysu. Vzhledem k tomu, že chata nikdy nevyhořela a ani pozdější přístavby nijak nenarušily její původní ráz, najde zde každý návštěvník ještě idylické kouzlo pionýrských dob turistiky. Tomu napomáhá i skutečnost, že chata leží stranou turistických center v ještě čisté panenské přírodě, nezamořené auty a negativními důsledky lidské činnosti.